Sledujeme-li takto historii našeho města, poznáme, že tento živel sužoval
naše předky v minulosti velmi často a důkladně.
Nejstarší zpráva říká: ”Hned po bitvě na Bílé hoře přihnalo se vítězné vojsko do
naší krajiny, všude pleníc a pálíc. Ve Vlašimi vypálilo a vyplenilo zámek a
město a většina domů stála dlouhá léta spálená, pustá a liduprázdná.” Další
pohroma se připomíná při vzbouření lidu r. 1627, neboť ještě v r. 1628 stálo ve
Vlašimi 35 vyhořelých domů. Po vítězné bitvě u Jankova 1644 vtrhli vítězní
Švédové i do Vlašimi, město vypálili a obyvatele oloupili.
R. 1665 opět celé město vyhořelo tak, že ještě po dvou létech zůstalo 13 pustých
spálenišť.
Roku 1742 hořel chrám v Divišově
Při požáru v pazderně r. 1762 uhořelo 14 lidí a 9 smrtelně popáleno. R. 1795
vyhořel knížecí dvůr i se stájemi.
K obrovskému požáru došlo 4. 6. 1808. Asi v půl dvanácté v poledne pekli na
náměstí u Kašpara Staňka bábovky. Náhle jim chytlo pometlo, máslo a brzy hořela
celá chalupa. Oheň přeletěl na sousední domy Léblův a Roštíkův a v krátké době
zachvátil celé město. Na šturmování na poplach (požáry hlásil zvon Jiljí tak, že
srdce bilo jen v jednu stranu zvonu), nebylo ani času. Bylo vedro, velmi suché
léto a nedostatek vody. Zdvihl se silný požárový vítr, který roznášel hořící
došky na další střechy. Domky byly vesměs dřevěné, kryté došky nebo šindelem.
Nešťastní obyvatelé prý házeli hořící svršky a dřevěné nářadí do tůněk ve
vyschlé řece, takže voda byla brzy vřelá. Za dvě a půl hodiny lehlo popelem 127
domků i se stodolami, zůstaly pouze ty opodál a osamocené. Požár si vyžádal i
dva lidské životy. Škoda činila 279623 zlatých.
Roku 1855 vyhořelo 6 domů.
Při hašení a hájení byl tehdy odkázán každý sám na sebe. U každého domu tvořily
požární háky a vědra součást domovního vybavení - ale to mohlo pomoci jen tehdy,
byl-li oheň zpozorován v zárodku. Proto většina středověkých požárů končila
velmi často tragicky pro větší počet obyvatel.
A nyní přistoupíme k vlastní historii Sboru
dobrovolných hasičů ve Vlašimi.
Dne 24. 9. 1870 přinesly tehdejší noviny článek, v němž byli občané poučováni o
účelu a zřizování hasičských spolků ve venkovských obcích. Ale popud k jeho
založení ve Vlašimi dal až ohromný požár plných panských stodol 24. Srpna 1874.
Oheň propukl ve dvě hodiny v noci. Ve stodolách shořelo asi 5000 mandelů žita a
pšenice. Škoda činila přes 30 000 zl. Požární vichr vál naštěstí do polí, tím
byla usnadněna ochrana dvora i města. Celé město se seběhlo a pomáhalo obětavě
hasit a hájit. Oheň prý byl založen, snad ze msty, protože v minulém roce
koupila vrchnost parní mlátičku a tím přišlo mnoho lidí o obživu.
Po tomto ohni se v krajových novinách ozvaly první hlasy o nutnosti zřízení
hasičského sboru. Za devět dní nato 3. Září v 11 hodin v noci vyhořelo v Kácově
8 stavení. A za 16 dní dne 19. září vznikl požár v Domašíně u Zdvíhalů v č. 56 a
zakrátko zničil 12 usedlostí úplně a 6 zčásti. Pojištění postižených bylo
nepatrné.
Po těchto událostech začalo konečně městské zastupitelstvo jednat. Na schůzi dne
4. 11. 1875 se usneslo vytvořit ve Vlašimi z bezpečnostních důvodů hasičský sbor
po vzoru Prahy i jiných měst. Když se přihlásil dostatečný počet schopných mužů,
bylo požádáno o schválení spolkových stanov. Potom požádalo město hasičský sbor
z Prahy o cvičitele. Stal se jím pan Vilímek, který po několik měsíců roku 1877
vlašimské muže cvičil.
První ustavující schůze byla svolána na 10. 11. 1877. Přihlásilo se 87 členů
zakládajících a 54 přispívajcích. Za půl roku činnosti stoupl počet členů o 57.
Z mužstva byla vytvořena 4 družstva: lezci, bourači, stříkačníci a zachránci.
Vlastní počátky sboru jsou uvedeny ve výpisu z kroniky, který následuje.
A jaké bylo vybavení prvních vlašimských hasičů? Město jim na školním dvorku v
Komenského ulici vystavělo kůlnu na nářadí a dvoupatrové leziště. Do vínku
dostali starou stříkačku, voznici, žebříky, háky a vědra na vodu. Až v roce 1883
byla zakoupena čtyřkolová stříkačka za 700 zl., r. 1887 druhá, 1904 mechanický,
do výše 10 m posuvný žebřík. Až po válce 1923 byla stříkačka za 18 000 Kčs
zmotorizována. Roku 1930 byla zakoupena moderní stříkačka motorová, měla výkon
1200 litrů za minutu, která stála 43 000 Kčs. Druhá menší měla výkon 800 litrů
za minutu. Autovůz za 11 000 Kčs dostali hasiči v r. 1936. Opravdu cenným a pro
historii sboru jedinečným dokladem je jeho pamětní kniha. Ve svých počátcích je
velmi podrobná. Vyberme si z ní v následujících kapitolách to, co je pro poznání
vzniku a historie spolku nejdůležitější a nejzajímavější.