Sbor vlašimských hasičů byl založen dne 10. listopadu 1877. Předsedou byl
zvolen František Neubauer, velitelem Jan Neubauer, náměstkem velitele Jan Balík.
Za četaře dle odborů byli zvoleni:
a) za četaře I. odboru a spolu vrchního lezce p. Josef Roštík
b) za četaře II. odboru p. Antonín Zajíček
c) za četaře III. odboru p. Jakub Kopecký
d) za četaře IV. odboru p. Jan Mach.
Další zápisy se už zaměřují na požáry, jejichž hašení se nový sbor aktivně
účastní, a jak říká kronika, vždy má zásluhu, že oheň je buď uhašen, nebo omezen
tak, že se sousední budovy podaří zachránit. Je velmi zajímavé (a mnozí dnešní
spolkoví kronikáři by se mohli poučit), že pisatel přidává i různé výchovné
připomínky, pro dnešní poznání tehdejšího života a podmínek velmi důležité.
Tak hned u zápisu o prvním zásahu sboru v Psářích 6. května v půl jedenácté v
noci, kdy shořela dvě stavení, se dočítáme závažnou výtku na adresu obce Psář,
která zní až neuvěřitelně: "Při požáru tom seznalo se, jak mnohé obce i občané
ještě neuvědomělí jsou, neb když sbor ke svrchu pravenému požáru, který v té
době právě nejvíc zuřil, přijel, nebyl nikdo k spatření, ba ani představený,
takže sbor byl odkázán pouze na své vlastní síly." Když domyslíme, že vlašimskou
stříkačku i vůz se 17 hasiči táhli koně a že do Psář je to 12 km, je uvedená
zmínka podivná a těžce pochopitelná.
Dne 8. srpna byl zpozorován požár směrem ke Kondraci. Poněvadž okamžitě svolaný
sbor neměl v té chvíli k dispozici žádný potah, chopilo se několik mužů
stříkačky, táhnouce ji až ke špýcharu, tam uvolil se jistý vozka po silnici
jedoucí do stříkačky zapřáhnout. Hořela však až v Louňovicích tři stavení a
jedna stodola. Sousední stodoly se podařilo zachránit.
30. srpna vyhořelo v Postupicích sedm stavení, s vlašimskými se k požáru
dostavili i hasiči z Divišova.
Poučnou zmínku se dočítáme při líčení požáru v Radošovicích 18. března 1879.
Vyhořelo tu stavení se špýcharem, "ve kterém za trámem uložených sto zlatých
shořelo."
Někdy sbor k ohni ani nedojel. Tak třeba 30. dubna zpozorován oheň směrem na
Velíš. Když tam dojelo osm mužů se stříkačkou, zjistili, že hoří daleko za
Velíší, proto se mužstvo opět vrátilo.
První spolkový prapor, který dosud jednota vlastní jako vzácnou památku, byl
vysvěcen 25. května 1879. Této pro sbor významné slavnosti se zúčastnily početné
deputace sborů z Pacova, Čechtic, Kácova, Mladé Vožice a Benešova, což je
důkazem nadšené a obětavé spolupráce.
Že i civilní obyvatelstvo obětavě sboru pomáhalo, vyčítáme z následujícího
zápisu. Když se při zásahu ve Vracovicích zlomila u stříkačky oj, "tamní
obyvatelé ji ihned novou nahradili."
O hasičské hudbě vlašimské se poprvé dočítáme v zápise ze dne 19. ledna 1889,
kdy měšťanka Marie Novotná věnovala obnos 50 zlatých, "z kteréhož úroky pro
hasičskou hudbu, která při pohřbech účinkuje, sloužit mají."
Při požáru stodoly ve Vlašimi 18. 9. 1883 byl plyny vystupujícími ze spáleného
obilí přiotráven člen Čeněk Cenkr. Od ústřední hasičské jednoty byla pro něho
získána podpora 14 zlatých.
Že si sbor vážil každého nového náčiní, které získal, vysvítá ze zápisu z 31. 7.
1884 o požáru ve Ctiboři. Je zdůrazněno, že k jeho uhašení jelo 32 mužů se dvěma
stříkačkami a 300 metry hadic.
K hroznému požáru došlo 23. srpna 1885 ve Lhotě Hrazené. Z 21 domů se
vlašimskému a štěpánovskému sboru podařilo zachránit pouze 2 stavení a 4
stodoly. Silný vichr totiž oheň velmi rychle rozšířil a voda z mělkých studní
byla brzy zcela vyčerpána. Škoda se odhadovala na 51 000 zlatých.
10. září 1886 vypukl v poledne požár v Domašíně. Hašení se zúčastnilo 65 mužů se
třemi stříkačkami. Protože vál prudký vichr, bylo hašení velmi ztíženo a
vyhořelo celkem 23 domů. Jedenatřicet rodin zůstalo bez přístřeší. Hmotná škoda
se odhaduje na 29 000 zl., ale pojištění obnáší jen 6990 zl.
Dne 26. června 1887 se ve Vlašimi konala slavnost desátého výročí trvání sboru
ve městě, spojená s veřejným cvičením vlašimských členů. Z nejširšího okolí se
jí zúčastnilo 20 hasičských sborů 411 členy.
Při požáru v městečku 22. února 1889 se značně zranili dva členové, když se s
nimi zřítil klenutý strop komory. Ale zápis z konce března říká, že při požáru v
Městečku "shořely maštale a chlívky ty, jež při požáru 22. února od sboru našeho
zachráněny byly."
15. března došlo k hroznému ohni v Ratajích, vyhořelo 11 obytných stavení a 15
stodol. Žádný postižený nebyl proti ohni pojištěn, proto kronika připomíná, "že
to má být ostatním obyvatelům výstrahou."
Při požáru stodoly ve Vlašimi 12. 4. 1889 bylo usneseno, že vypukne-li požár
poblíž potoka, musí mlynář Na sádkách vypustit vodu z rybníka do potoka, aby
bylo čím hasit, "začež se mu újma po případě vynahraditi má."
Jak zdlouhavé bylo ohlašování požárů, si můžeme názorně představit ze zápisu:
"10. července po 12. hodině polední sdělil jistý vozka, jenž od Louňovic přijel,
že tam požár vypukl. Odebralo se tam 15 mužů s velitelem a stříkačkami. Ale
hořelo až v Předbořici 5 statků. Kromě vlašimských se k požáru dostavila jen
stříkačka barona Widesperka z Načeradce." Do Předbořic je to asi 15 km a ještě
připočtěme dobu, než onen vozka dojel do Vlašimi a než byl vyhlášen poplach.
Kronika si v závěru pochvaluje, "že všichni pohořelí jsou u První české,
Uhersko-francouzské a Budapešťské společnosti pojištěni."
Jak se členstvo dovedlo bavit, vyjadřuje zpráva z 12. září 1889. "Spolek
uspořádal výlet do Březiny za účasti bratrských sborů z Divišova a Benešova. Ve
družné zábavě tu setrvali až do večera. Po návratu do Vlašimi se konal v
hostinci U Karla IV. věneček až do čtvrté hodiny ranní." Ve dnech 14 - 16. srpna
se účastnilo 45 mužů Sjezdu Všeslovanského hasičstva v Praze, pořádaného k
oslavě Zemské jubilejní výstavy. Všem členům byly proplaceny výlohy ze spolkové
pokladny a dobrovolných darů.
Když 27. 11. 1897 hořelo v noci v Pavlovicích, zúčastnilo se vlašimské mužstvo
jen jednou stříkačkou. Zápis odůvodňuje "an nebylo možno druhý pár koní dostati."
15. 6. 1898 zemřel zakládající člen, dlouholetý velitel a předseda župní jednoty
Podblanické Jan Neubauer.
Zápis ze srpna 1898 dosvědčuje, že hasiči provádějí prohlídky veškerých budov ve
městě a konají požární hlídky od žní do zimy. Současně se provádí i bezpečnostní
služba při divadelních představeních.
Dne 29. prosince 1898 zemřel podvelitel, jednatel a čestný člen jednoty Karel
Roštík. Kronikář ocenil jeho zásluhy sice jedinou, ale velmi výstižnou větou: "Bylť
do nejpilnější a nejvíce vynikající člen."
Hrozný požár v Otročicích 31. 7. 1904, při němž shořelo 21 usedlostí, je
odůvodněn nedostatkem vody k hašení.
V roce 1913 jsou 34 členům uděleny čestné medaile za pětadvacetiletou záslužnou
činnost ve sboru. Zde jsou fotografie jedné z nich: rub a líc. Nese nápis
"Vlasti k oslavě, bližnímu k ochraně." 26. 7. 1914 rukuje 34 činných členů do
války. Z nich šest padlo. Ve městě je ze členů sboru vycvičena samaritánská
kolona v počtu 24 mužů, která má dopravovat raněné vojáky z lazaretů na nádraží
a zpět. Ve městě byly zřízeny lazarety dva, jeden v zámku a druhý v sále hotelu
Na knížecí. Zápis z roku 1915 dokazuje pořádání tří divadelních představení v
divadelním sále v zámku ve prospěch raněných vojáků. Pořadatelem je Červený
kříž.
Z událostí dalších let jednou větou jen několik zápisů nejpodstatnějších.
V únoru 1922 pomáhal sbor uvolňovat ledy na řece. V témž roce založen ženský
samaritánský odbor. V roce 1925 ustaven při sboru ženský odbor a jinošská
družina.
Vlašimští členové sehráli ve městě 8. 12. 1925 divadelní představení "Za čest
hasičskou." V únoru sehráli tuto hru v Drahňovicích ve prospěch tamějšího sboru.
Při mohutných oslavách 50. výročí sboru 12. 6. 1927 a 40. výročí hasičské župy
Podblanické se průvodu účastnilo 450 mužů v krojích, 112 žen a 16 jinochů. Z
těchto slavností již máme fotografické dokumenty.
Kniha zápisů končí rokem 1930. Podle rukopisů je patrno, že se zapisovatelů
vystřídala celá řada, žádný však ze skromnosti nikdy své jméno neuvedl. Zápisy
první jsou velmi podrobné a slohově pěkně zpracované. S přibývajícími léty jsou
již zprávy stále stručnější a jednodušší. Rokem 1930 zápisy končí, i když ještě
třetina knihy zůstala nepopsána a tak tedy pro posledních 47 let jsme bez
přesnějších písemných zpráv o činnosti sboru.
Avšak ve dvou samostatných kapitolách se ještě vrátíme zpět do historie sboru.
Budou to Šavrdovské ohně a Povodeň roku 1888, protože jsou nejen důkazem
bezmezné obětavosti prostých členů, ale i důležitým dokladem k historii našeho
města.