"Dne 20. května 1888 na hod Boží svatodušní o 4 a půl hodině odpolední snesla
se nad městem naším šedá mračna, zkázu a hrůzu věštící. V malé chvíli na to
chrlily se spousty vod s hrozným krupobitím z oblak tak, že každý s úzkostí
očekával smutné zakončení této živelné katastrofy.
Nejprudší průtrž mračen s kroupami řádila směrem k Loretě, Římovicům a
Pavlovicům, odkudž pak v malé chvíli valily se proudy vody po nové silnici a
Římovskou ulicí dolů na náměstí. Nejhůře však na tom byli obyvatelé kolem potoka
ze Sádek běžícího, tenť se rozvodnil takovou rychlostí do takové výše, že mnohým
ubohým zbývalo sotva tolik času ze svých obydlí utéci. Tu nastala sboru našemu
těžká doba, protože neměl v tomto směru žádnou zkušenost ani vhodných pomůcek.
Na daný poplach seběhlo se pod velitelem p. J. Balíkem dvacet hasičů, kteří
začali ze zatopených domů osoby vynášeti a sice tím způsobem, že uvázavše dva
muži dvěma smyčkami jednoho pod pažím, pustili ho do rozkacených vln, odkud
vynášel na zádech osoby strachem a ledovou vodou téměř polomrtvé. Jiní opět
vynášeli z prvních poschodí, se střech a z podkroví domků prosící lid, jiní opět
hleděli dostat se pomocí lana na druhý břeh potoka, aby i tam obyvatelům pomocí
přispěli.
Hrozný živel řádil neúprosně dále, unášeje vše, co se mu v cestu stavělo,proudy
odnášely stromy, bouraly zdi, vypláchly byty, nesouce s sebou takto uloupené
části nábytku a hospodářského nářadí, strhaly kůlny, chlévy, ploty a zatarasivše
můstek z náměstí do Pavlovské ulice vedoucí, valila se pak voda na domy p.
Josefa Slabého tou silou a v takové výši, že zadní dům č. 144 pod jedno poschodí
mimo nadání pojednou se zbořil a až do základů vymlel. Voda stále stoupající
vtékala okny do domů na dolejší straně náměstí a v Pavlovské ulici. Mlýn A.
Studničky a domek V. Peterové stihl skorem tentýž osud jako dům č. 144 p.
Slabého. (v domě čp. 144 je v dnešní době Armyshop)
Sbor pracoval neúnavně a tak vydatně, že po dvou hodinách byli veškeří obyvatelé
z ohrožených domů vyneseni. Poznenáhlu k večeru voda počala opadávat a tu teprv
objevila se tato část města ve své hrůze. Nejprve nalezena mrtvola obuvníka
Josefa Fouska, otce čtyř malých dětí, kterýž chtěje nešťastným pomáhati, nalezl
svoji smrt ve vlnách. Občané z Římovské a Pavlovské ulice, meškající na druhém
břehu potoka a naopak mnozí z náměstí a Malé Strany, meškající opět na straně
druhé, spěchali domů s hroznými obavami, zdali se se svými milými ještě
shledají.
Že katastrofa tato nevyžádala si více na lidských životech, lze děkovati jedině
tomu, že nenastala v noci." Ve Slavíkových dějinách města Vlašimě je škoda
vyčíslena na 92.700 zl.
Z hasičské kroniky je nutno ještě uvésti závěr, v němž jsou jmenováni ti, kteří
si při katastrofě počínali nejobětavěji: krejčí Josef Roštík, advokátní
solicitátor Karel Roštík, obuvník Čeněk Cenkr, obuvník Jan Laskoš, obuvník Josef
Laskoš, stávkař Antonín Měchura, krejčí Pik Alois, řezník Karel Průcha a podomní
obchodník Antonín Průcha. S nasazením vlastních životů vysvobodili z ohrožených
míst 44 lidí.
Jak uvádí Slavíkovy dějiny města Vlašimě: "Potok rozvodnil se k 6. hodině odpol.
za jednu hodinu tak velice, že voda strhala mlýn a domy u něho a v ul. Pavlovské
a při ústí jeho do Blanice, zatopila ostatní v též ulici na dolejší straně
Velkého náměstí, jež do polovice bylo pod vodou."